Něco krátce o mé maličkosti:

jmenuji se Alena Pikulová, vyrostla jsem u koní a ve Zlíně, kde jsem studovala baťovskou školu - zpracování usní, plastů a pryže. Zde jsem získala základní poznatky práci s kůží (a taky díky kamarádům, kam ke kterým jsem chodila nakukovat pod ruce - Díky Bobe!). Velkou část dospívajícího života jsem trávila na Valašsku. Několik let jsem pořádala dětské tábory s koňmi.

Jelikož jsem duší romantik, vždy mne fascinovaly dámy na hubertech v rozevlátých sukních, rytířské ctnosti, dámská rafinovanost a tak podobně - koho taky ne! Už léta se věnuji historii - 14.stol. a životu v něm a šítí kostýmů. Díky šití kostýmů jsem se naučila většinu triků a získala potřebných našitých spousty km. Na druhou stranu jsem praktik, realista, vše poctivě testuji, zkoumám, musím si být danou situací jistá, někdy si tím až moc zahazuji hlavu. Mimo jiné mne baví organizování zážitkových akcí, posouvání sebe sama a seberalizace.Ve své tvorbě čerpám hlavně z poznatků, které jsem ve svém hobby našla. Mám ráda přírodní materiály a směsi s nimi, ale nezatracuji ani ty moderní jako je softsheel a flees.

Aktuálně žiji již několik let (či desetiletí) v Brně, mám dvě malé děti (první již školou povinné, druhé školkové), proto je i dost možné, že neodpovídám na zprávy hned. Snažím se skloubit starost o domácnost, rodinu, o své dvě čtvřnohé průvodkyně, a není to někdy úplně jednoduché.

Když jsem se rozhodla, že chci sukni na koně a vypadat tak nějak elegantněji - nikde nic kloudného k dostání nebylo a to mne postrčilo, založit značku Maladri a věnovat se šití. Primárně tedy se zaměřuji na jezdecké sukně, ale i na doplňky, které můžete nosit i v nekoňáckém životě. Do budoucna bych ráda rozšířila sortiment o výrobky jiných tvůrců, aby všechny detaily mohly vytvořit celek originální módy na koních a nejen na nich, či u nich.

V koňáckém životě mne od roku 2004 doprovazí Drina, kůň, kterému jednou postavím pomník... Je mi drahou přítelkyní, snáší všechny mé manýry, přešlapy, kurzy horsemanshipu, jezdecké kurzy, apod. Akcí, kterých se mnou účastnila, již ani nespočítám - Honza Bláha, Zuzka Prokopová, Milan Kovář, Bednář, v posledních 10 letech Vašek Bořánek, akademika s Magdou Perič a Moni Lišková. S Drinou jsme se i účastnily vytrvalostních soutežích, vyjezdily jsme S (80 km), krásná éra naší cesty. Zůčastnily jsme se i pár drezurních soutěžích  - spíš pro pobavení (když je cvik od stěny ke stěně a kůň nabídne traverzálu  - tož, co byste ji tam nefrkli, že to bude za málo bodu, už je detail). Americký klusák nikdy chodově nemůže konkurovat drezúrákům, ale zvládne během 14 dnů odjet endurance, drezuru a hobby western závody (jo tam jsme se taky objevovaly, a v reinngu i nějakého quatera předběhly). Nikdy jsem nejezdila na vítězství. Závody jsou pro mne příležitost, zjistit, jak na tom s koněm jsem, v cizím prostředí prostě prdnou problémy.

Po 20 - tém roce svého života, začala Drina dávat najevo, že ty moje výstřelky už úplně nemusí, a tak jsem na podzim 2019 dovezla z Karpat Malinu  - vybírání nebylo úplně na dlouho, prostě to víte a řeknere" já ji chci, a chovatelka řekne: já ti ji dám, je na ni více zájemců, ale já ji dám tobě - a to jsme se s chovatelkou viděli porvé. Jsem neskutečně vděčná za tu důvěru. Inu, Malina je ovšem Malina, asi se mi nepodaří vystihnout, co má všechno na kontě, roztrhlou kapsou počínaje, přes zlámané tyčky od ohradníku, chlastáním betadiny jak ožralec, surfováním ve vaně na vodu konče. Nyní ji obsedám, přebírá štafetu po Drině na seminářích, pomalu se připravuje na dráhu jezdeckého koně.